Úvod    

Úryvek z proslovu na společné vernisáži (listopad 2003, mostecké muzeum)

„...malíř Jaroslav Vodička v počátcích své tvorby se jako člen skupiny „Kontakt“ z Litvínova zabýval krajinomalbou, kterou zpracovával do škály modrých odstínů, jež v té době úspěšně preferoval. Tato díla, co se do formátu i techniky provedení týče, se zčásti přenesla i do pozdějšího pojetí jeho tvorby.
  Profesor Jaroslav Brožek, který v několika statích analyzoval tvorbu Jaroslava Vodičky se zmiňuje o skupině „NABIS“ s jejich náboženskou tématikou a o secesi Gustava Klimta s jeho symbolickým užitím barev. Zmiňuje se dále o obrazech, jež ho obzvláště zaujaly a jsou vybudovány na přiznané symetrické kompozici.
  Toto Vodičkovo téma je postaveno na lidovém dekorativismu, projevujícím se v ornamentalizaci věcných i abstraktních prvků obrazů. Co se týče ostatní, zde vystavené tvorby, je patrné, že díla jsou tvořena ze „šťastného malířského citu“ a také bohaté zkušenosti s barvou, kterou za dlouhá léta školení u akademických malířů docenta Kamila Linharta a Prof. Jaroslava Brožka, malíř Jaroslav Vodička nabyl.
   Jsou zde i obrazy opírající se o konstruktivní pojetí. Tato díla se dají datovat od doby před 8 - 10 lety, kdy přátelé Jaroslav Vodička a ing. Stanislav Pícha navštěvovali semináře k výtvarné tvorbě v Lubenci, kde pod vedením profesora Jaroslava Brožka prováděli s ostatními umělci analýzy svých výtvarných prací. Tato šťastná setkávání v Lubenci pomohla definitivně si ujasnit výtvarníkům sebe samých a tzv. se i „odpíchnout“ ode dna vlastní tvorby.“
 

PhDr. Marie Hladká

Toto o něm řekl Jaroslav Brožek:

„Jaroslav Vodička mě od počátku zaujal svými barevnými studiemi drobného formátu. Ve výrazu jsou trochu teskné až baladistické, ale překvapovaly neobyčejným citem pro barvu a naprostou absencí naturalistické popisnosti. Přesvědčovaly o autorově hluboké citlivosti. Jsou důsledně plošné a ve velkých plochách i jejich tvarech je cosi secesního, což je odlišuje od prací ostatních členů skupiny Kontakt.
   Snaha přenést drobné skici na plátna větších formátů vnáší nutně do Vodičkových děl stále sílící tendenci konstruktivní, projevující se geometrickou stylizací a vůlí po pevnějšímu stavebnímu řádu. Po svém nedlouhém tvůrčím odmlčení začíná ve svých dílech zpracovávat biblické motivy, poetické a geometrické. Tak by se daly jeho obrazy do jisté míry charakterizovat. Jeho skvělý cit pro barvy, který je v jeho obrazech více než patrný, odhaluje hloubku duchovního prožitku. Duchovno mu nabízí takřka nevyčerpatelný zdroj inspirace. Jako věřící člověk ke zpracování svých témat přistupuje obratně a s citem jemu vlastním.“
 

Prof. J. Brožek